Historie

Bříza

Ve státním muzeu vídeňském jsou z Břízy uloženy kamenné dláto a vrtaná kamenná sekyrka.
Tvrz v Bříze zanikla asi ke konci 15. století. V Bříze jsou kamenná Boží muka (Kristus na kříži a pod ním P. Marie) z r. 1893 a 4 pískovcové pomníky padlých rakouských a pruských vojínů v bitvě 3. července 1866.
Bříza v latinském záznamu z r. 1376 se jmenuje Prziess. Založena byla na místě březového lesa, po němž dostala jméno, při cestě z Hradce Králové na Probluz. V Bříze bývala tvrz, na níž v l. 1383 - 1411 seděl Prokop Rohlík z Břízy a r. 1443 jeho příbuzný Mikeš R. 1486 Bříza po smrti Anny, vdovy po Leškovi z Lípy, spadla na krále Vladislava II., který daroval ji jako statek odumřelý Mikuláši Trčkovi ml. z Lípy. Ale již na počátku 16. stol. byl pánem Břízy Petr Huneš z Brloha, který r. 1508 prodal ji městu Hradci Králové.
Roku 1547 byla Bříza Hradci Králové králem Ferdinandem I. Zkonfiskována a prodána Janu z Pernštejna na Pardubicích. Ten roku 1548 prodal ji Zdeňkovi Zárubovi z Hustiřan. Ježto Zdeněk Záruba z Hustiřan zemřel (před r. 1570) bezdětek, dědil po něm asi Břízu Václav st. Záruba z Hustířan, snad syn bratra jeho Petra. Roku 1586 Václav Záruba koupil Dolní Přím s příslušenstvím od Myslibora Hamzy ze Zábědovic, poručíka sirotků po Janu ml. ze Zábědovic, a dvou jeho zletilých dcer a připojil Břízu k němu. Po něm následovali synové Jiřík, pak Ctibor. Po smrti Ctiborově syn jeho Vilém, jemuž připadl Dolní Přím a ostatní dědictví po otci, měl dceru Ludmilu Magdalenu, provdanou za Linharta z Vinoře na Popovicích.

Lípa

Lípa osídlena byla již v mladší době kamenné. Nasvědčuji tomu hlavně nálezy kamenných nástrojů u dvora Gabrielina nad obcí Lípa.
V místech kde stojí statek č. 3 , bývala nepochybně tvrz a při ní dřevěný dvůr vůkol ohrazený.
V místech těch stávala též sýpka, do níž za panování Marie Terezie a Josefa II. Ukládalo se obilí, aby z ní mohlo se dostati v případě neúrody poddaným. Ještě r. 1619 tvrz stála. Byla dřevěná a bylo v ní několik světnic, komor, kuchyně a sklep. Kde je stavení č. 15, stávala prý kaple, jež ke tvrzi náležela a k níž se přes úpad vedla lávka.
Pode dvorem Gabrieliným při cestě vozové stojí na kamenném sloupě kamenná soch sv. Jana Nepomuckého z roku 1720.
Na pozemku v blízkosti Chlumu, který věnoval majitel dvoru v Lípě Karel Weinrich a choť jeho Gabriela, postaveno bylo roku 1899 tzv. Ossarium ve slohu gotickém Frant. Dvořáčkem, učitelem sochářské a kamenické školy v Hořicích, dle návrhu stavebního rady Bedřicha svob. Pána Schmida, stavitelé svatoštěpánského domu vídeňského. Uprostřed kapličky je žulový sarkofág. V hrobce pod Ossariem po obou uloženo bylo roku 1899 36 koster na bojiští vykopaných. Před vchodem do Ossaria po obou stranách postaveni jsou dva kamenní lvové, kteří bývali do roku 1900 před kasárnou cís. Josefa I. ve Vídni a odtud byly sem převezeny. O něco dále před vchodem postaven byl roku 1867 Egonem kníž. Furstenbergem a chotí jeho Leontinou, padlým rakouských vojínům železný kříž. U dvora Gabrielina v malém sadě stojí pískovcová vysoká pyramida s kaplí, kterou na památku padlých bojovníků rakouských a saských postaviti dal roku 1867 Jan baron Liebig. Roku 1867 opravena byla Ústředním spolkem pro zachování vojenských pomníků v Čechách. V ní bývá ve výroční den bitvy 3. července sloužená mše.
Padlých důstojníkům a vojínům postaveno bylo v katastru lipském ještě 7 kamenných pomníků a několik železných křízů.
U lesa nedaleko Chlumu vypíná se železná rozhledna, 48 m vysoká, jež i s restaurací vystavena byla roku 1899.
Jméno Lípa dostala osada založená buď na místě, kde před ní rostla lípa nebo byl lípový háj. Osada ta vznikla při potůčku, který v Dohalicích vlévá do Bystřice, a při staré obchodní cestě, která spojovala Hradec Králové s Hořicemi a Jičínem.
Lidé bydleli na Lípě již v době kamenné a pak nepřetržitě až do doby historické, jak svědčí četné předhistorické památky tu nalezené. První známí držitelé Lípy byli Jan z Lípy a syn Mikuláš, připomínání roku 1339, v l. 1355 - 1364 Jan, rozený Bílý z rodu Kordulů ze Sloupna a roku 1408 Tomáš a Hošek z Lípy a počátkem 15. století Matěj Salava, který stal se praotcem Salavů z Lípy. Příbuzní jichž též z lípy pošli, byli Trčkové z Lípy a Lipští z Lípy. Ti vládli na větší části Lípy v 15. století a na počátku 16. století, kdy žil tu Věřek Lipský. Sirotci po něm Jan, Ludmila a Hedvika prodali tvrz a dvůr ze dřeva vystavené a ves L. před rokem 1540 Mikulášovi Bořkovi z Dohalic. Za nových majitelů Bořků z Dohalic byla ke konci 16. století Lípa připojena nejprve k Dohalicům a pak po nějaký čas drželi ji jako statek samostatný. Po smrti Zd. Bořka Dohalického z Dohalic byla L. 1599 prodána Janu Přechovi Třemeskému ze Železna za 4 850 kop gr.
Před rokem 1619 k panství Smiřickému přikoupena byla i druhá část Lípy.

Chlum

Chlum osídlen byl již v době předhistorické. Z mladší doby kamenné vyskytly se na poli "Panském" hladké střepy a kamenné nedodělané a zkažené nástroje, vývrty z kamenných nástrojů, kameny na roztírání obilí, pazourkové nože, odštěpky z jádra, hliněné válce, korále a jedna koule bílé hlíny a hliněné přesleny. Také nalezen byl tu kus bronzové slitiny asi již z doby bronzové. Četné kamenné nástroje nalezeny byly též na jiných místech. Mnohé z nich uloženy jsou v historickém museu v Hradci Králové.
Na Chlumu bývala tvrz, jak dokazuje název pozemku v tereziánském katastru. Za tvrzí. Stávala na sadě u panského dvora č. p. 1, kde se říkalo Na tvrzi.
Na Chlumu připomíná se kostel ve 14. století. V jakém slohu kostel Proměnění Krista Pána byl vystaven, není známo. Stará kamenná křtitelnice na hřbitově ukazuje k tomu, že stál tu kostel již v době slohu románského, který zbudován byl asi v 11. nebo 12. století. Snad Chlum s nejbližším svým okolím byl v době pohanské posvátným místem a na něm bylo hlavní božiště. Nasvědčovaly by tomu poloha Chlumu, zvlášť kostela, skupina pěti sobě velmi blízkých farních kostelů, známých již ve 14. století na Chlumě, ve Všestarech, Probluzi, Nedělištích a Světí. Na místě pohanských božišť stavěny byly křesťanské chrámy a tak tomu mohlo býti i na Chlumu.
Roku 1710 byl kostel chlumský nákladem Elišky Dobřenské z Dobřenic opraven. Hlavní oltář je křídlový. Dle nápisu pořízen byl hlavní oltář r. 1649 za kněze Karla, správce církevního, rychtáře Václava Mejstříka z Chlumu, Jana Havrdy z Čištěvsi a Jana Flekáče z Lípy.
Oltář na jižní straně lodi se sochou sv. Isidora a kazatelna jsou barokové ze 17. stol. Oltář tento dala roku 1744 zříditi Alžběta baronka Dobřenská z Dobřenic. Pod kazatelnou je zazděn ve zdi náhrobní kámen Bořka Hamzy za Zábědovic. Na levé straně Bořka, nejstaršího N epoliského ze Záchrašťan a na Dlouhodvorech. Nepolští ze Záchrašťan měli z Hamzy ze Zábědovic stejné znaky, v levé půli štítu šachovnici a nad štítem pannu. Pocházeli dle toho z jednoho rodu.
Kolem kostela je starý hřbitov. Na hřbitově jsou pochováni rakouští a pruští důstojníci, padlí v bitvě 3. července 1866 pod třemi kříži, jedním železným a dvěma kamennými a balvanem s připevněnou deskou na mříži. Mezi pohřbenými tu důstojníky je major Ferdinand hr. Grunne a generálmajor Ferdinand Poschacher z Poschachu.
Na Chlumu u polní cesty, vedoucí z něho k Nedělišti, stojí pískovcový trojboký jehlanec s křížem na vrchu. Byl prý postaven na paměť nakažlivých nemocí, které roku 1757 vznikly za války s Pruskem mezi tábořícím u Ch. vojskem rakouským a rozšířily se i mezi venkovským lidem a jež za následek měly mnoho úmrtí.
Na Chlumu postaveno bylo mimo hřbitov u kostela ještě několik pomníků padlých v bitvě 3. července 1866. Mezi nimi je pískovcový sloup věncem ozdobený, věnovaný 13 důstojníkům a 280 vojínům pruského pěšího pluku č. 46 (vévody sasko-meininzemského), mohutný žaludový obelisk s orlem a vojenskými emblémy z bronzu, zdaleka viditelný, věnovaný padlým 1. armádního sboru rakouského stav. Pomník ten, který stojí u lesa, postaven byl Komitétem pro udržování pomníků na bojišti královohradeckém r. 1893 padlým. Nejvíce pomníků nalézá se na pruském hřbitově, zděným plotem ohraničeném stromy a keři porostlém záp. od kostela, kde je i hrobka pruského generalleutnanta Hillera z Gaertringen, velitele 1. gardové divise, která Chlumu dobyla.
Ves Chlum má jméno po táhlém návrší, na němž se rozkládá. Návrší taková zvala se chlumy. Chlum byl osídlen již v mladší době kamenné, jak svědčí nalezené kamenné nástroje a střepy z nádob. Že tu byla stará osada, svědčí také staré úvozové cesty, jež k němu vedly od Neděliště, Světí, Lípy, od nynější státní silnice před Lipou, od Máslojed a dvě od Rozběřic.
Již v roce 1352 připomíná se farní kostel na Chlumu r. 1358 držel Chlum Jan Znojík, později Zdeněk, r. 1403 jeho vdova Běta a syn Jindřich z Chlumu, v 1. 1413 - 1419 Vojtěch z Chlumu. V roce 1412 Bětka z Lípy, nadala kostel na Chlumu platem z mlýna pode vsí Chlum a věma kuřaty. V prvé polovině 16. století byl pánem na Chlumu Bořek Hamza ze Zábědovic a po něm jeho syn Bořek Hamza. Roku 1542 prodal Bořek Chlum svému bratrovi Hamzovi ze Zábědovic. Tento Hamza odkázal louku kostelu chlumskému. Po jeho smrti dědil chlum nejstarší syn Jan. Po smrti syna Jana Jiřího Hamzy ze Zábědovic roku 1607 prodán byl Chlum téhož roku Václavu nejstaršímu Zárubovi z Hustířan.
Ke konci 16. století část Chlumu náležela Václavu Sádovskému ze Sloupna a po něm synovi jeho Jiříkovi, který ji roku 1604 prodal nepochybně Hellfriedovi Frant. Sv. pánu z Kaisersteina, jehož jméno nalézá se na zvoně chlumského kostela z roku 1608.
Po Václavu Zárubovi následoval na Chlum jeho syn Ctibor. Ten zanechal dva syny, z nichž Jan Václav, když se roku 1617 dělili, dostal Chlum a dvůr Kubcovský v Byňovicích. Spojeny-li byly již tehda obě části Chlumu pod panstvím Jana Václava Záruby nebo teprve později, není známo.
V 1. polovině 18. století byl pánem Chlumu, Nedělišť a Dlouhých Dvorů Karel Ferdinand Dobřenský z Dobřenic, který roku 1729 chlumský kostel opravil.

Rosnice

Ve Východočeském Muzeu v Hradci Králové jsou uloženy pravěké nástroje, nádobí, střepy pravěkých nádob nalezených na pozemcích v blízkosti obce.
První nalezená zmínka o Rosnicích je ze 12.století a nachází se v zemských knihách. Písemné zprávy o obci pocházejí z I.poloviny 14.století, kdy majitelem obce, lesů a ostatních pozemků byl Jan s manželkou Markétou sudí a rychtář Hradecký. Poté vlastnili Rosnice Otík a Anežka, kteří v roce 1415 prodali obec panu Rafusovi z Hradce Králové a vladykou na Chotěvicích. Po jeho smrti získal obec jako odumrť od panovníka Mladota z Veselice.
Na návrší mezi Rosnice a Borem zvaném Žižkův stůl (Žižkovec) podle pověsti tábořil se svým vojskem v roce 1423, kdy tady poobědval a nechal vojsku odpočinouti, když táhl na Hradec Králové. Místo bylo osázeno 4 lípami a Sokol Nechanice nechal zbudovat obelisk.
V roce 1677 byl pánem na Rosnici, Přímě a Popovicích pan Rudolf Ferdinand z Vinoře, který ve své závěti odkázal veškerý majetek Jezuitům v Hradci Králové. Část pozemku ze závěti vlastnil p. Jan Jindřich Kapřík, zemřel 15.1.1681, byl pochován v kostele v Nechanicích.
V roce 1773 byl zrušen jezuitský řád a císařským patentem prohlášen všechen nemovitý majetek zrušeného řádu za komorní majetek císařovny Marie Terezie. Císařovna se tohoto majetku vzdala ve prospěch Českého studijního fondu v Praze. Tím se Rosnice staly zbožím tohoto fondu, což trvalo od roku 1774 až do roku 1806.
Rosnice byly součástí bojiště Prusko-rakouské války 1866. V obci je řada pomníků, které připomínají toto krušné údobí.
Rosnice od roku 1849 až do roku 1949 patřily pod soudní okres Nechanice. Ve Východočeském Muzeu v Hradci Králové jsou uloženy pravěké nástroje, nádobí, střepy pravěkých nádob nalezených na pozemcích v blízkosti obce.

Rozběřice

Rozběřice se původně jmenovaly Rozběšice (r. 1371, 1405), ale již roku 1376 přichází nynější jejich název. V 16. stol. zvou se někde Rozběřice, jindy Rozběžice, Rozběžice je rodové jméno místní, odvozené od osobního jména Rozběh, který nejdříve se tu usadil při cestě staré vedoucí z Hradce Králové do Hořic někdy ke konci doby předhistorické.
Nejstarší historické zprávy o Rozběřicích jsou teprve ze 14. století. Tahdy nebyly však poddanou vesnicí jednomu pánu, nýbrž sestávaly ze statků, které náležely měšťanům hradeckým.
Statky ty byly ve 14. století asi jen tři, neboť více jich tu nebylo ještě r. 1654 a r. 1713.
Roku 1405 Václav z Rozběřic s manželkou Kateřinou prodali dvůr poplužní s polí, lesy a vším příslušenstvím Václavu Vachovi, měšťanu v Hradci Králové i s chalupami robotníků novou ves. Ve statcích pak usadilo své poddané. Mezi vesnicemi jeho připomínají se však teprve r. 1532.
Roku 1547 byly R. Hradci Králové Ferdinandem I. zkonfiskovány a prodány Janu Pernštejna na Pardubicích, od něhož je koupil roku 1548 Adam Sadovský ze Sloupna a spojil je se svým statkem Sadovou. Když zemřel r. 1552 jeho čtyři synové se o otcovské dědictví rozdělili. Z nich Petr dostal Sadovou a Jan Rozběřice .Teprve Jan pravděbodobně v R. vystavěl tvrz, při níž byl dvůr a pivovárek. Zdědiv po svém bratru Petrovi Sadovou postoupil R. svému bratrovi Mikuláši. Ten zemřel r. 1577, načež R. nabyl opět jeho bratr Jan, i byly znovu spojeny se Sadovou. Jan Sadovský zemřel r. 1954, odkázal statek sadovský svému synovcovi Václavovi, pánu na Chlumě. Za něho asi tvrz v R. i s pivovárkem zanikla.
Po Václavu Sadovském následoval syn jeho Jiřík, hejtman kraje hradeckého.

Všestary

V místech kde jsou Všestary., bydleli lidé již v době předhistorické, jak dokazují předhistorické památky tu nalezené. Roku 1908 tady bylo objeveno malé slezské pohřebiště z mladší doby bronzové. Jméno Všestar vzniklo z Všestaři, co znamenalo: všichni krásní, asi dle kroje nebo způsobu strojení. Osada Všestary založena byla při potoku Melounce a staré obchodní cestě, která Hradec Králové spojovala s Hořicemi a Jičínem. Lidé tu bydleli v mladší době bronzové, o čemž svědčí objevené tu popelnicové pohřebiště rázu slezského.
Nejstaršími a známými majiteli Všestar nebo aspoň části byli měšťan hradecký Zdislav a po něm Krisitna, měšťanka hradecká, z nich onen r. 1360 a to 1366 faráře sem podávali. Na počátku 15. století byli pány V. Dubánkové z Duban roku 1410 prodal 14 kop úroků, dva selské dvory, jichž užívali Matějík a Jakub reč. Zakša a podací kostelní, pokud mu náleželo, Kateřině z Hradce Králové, manželce dotčeného Jakuba Zakšv. Kateřina pak zastavila je svému manželu. Roku 1419 týž Vilém Dubánek prodal co ještě ve V. měl, Jiřímu z Hradce Králové. Roku 1454 Martin a Jiřík, synové Jakuba Zakšy a manželky jeho Kateřiny, po smrti svého otce uvázali se ve dvůr poplužní a dvůr selský ve V. s příslušenstvím. Martin připomíná se ještě r. 1456. Počátkem 16. století náležely V. městu Hradci Králové které prodalo tu za 400 kop gr. Alexandru bratru Absolona na Dobříkově dvůr a role. Ale Alexandr v poslední vůli své r. 1506 učiněné žádal obce hradecké, aby ten statek zase zpět přijala, což se i stalo. Téhož roku od obce hradecké koupil onen dvůr Jan Puška, měšťan hradecký. Roku 1547 byly městu Hradci Králové V. králem Ferdinandem I. skonfiskovány. Nějaký dvůr kmetcí (selský) ve V. prodán byl téhož roku Janu z Pernštejna a r. 1548 syny jeho Janem, Jaroslavem, Vojtěchem a Vratislavem Zdeňku Zárubovi z Hustířan, pánu na Cerekvici. Ostatek Všestar byl Ferdinandem I. r. 1549 vrácen některým farám a špitálům města Hradce Králové.
Roku 1550 město Hradec Králové odkoupilo od krále Ferdinanda I. vrchnost nade všemi statky, jež k různým zduším náležely, tedy i nad Všestary. Ty se staly opět jako byly dříve poddanou vesnicí obce královohradecké.
Po bitvě na Bílé hoře r. 1620 V. Hradci Králové opět skonfiskovány, ale r. 1628 vráceny.